Část úniku materiálu není způsobena špatnou designem systému, ale neschopností pracovat podle konstrukčních parametrů. K úniku obvykle dochází v těsnění mezi tryskou a rozdělovačem. Podle obecných specifikací návrhu horkého věštce má horká tryska tuhý okraj, aby bylo zajištěno, že výška sestavy horké trysky je menší než skutečná hloubka drážky na desce horkého věštce. Tento rozdíl ve velikosti (běžně označovaný jako studená mezera) je navržen tak, aby se zabránilo tepelné expanzi, která může způsobit poškození součásti, když je systém na provozní teplotě.
1. Zadní část horké trysky je upevněna na rozdělovači; vysokoteplotní šroub, který připevňuje horkou trysku k rozdělovači, může zabránit úniku za podmínek chlazení. Tento systém stále vyžaduje uvolnění za studena, protože tuhé hrany vyžadují nějaký expanzní prostor při normální teplotě. Ačkoli tato metoda může aktivně zabránit úniku z trysky do potrubí, nemůže zabránit tepelné expanzi komponenty za podmínek přehřátí.
2, horká tryska připevněná k rozdělovači šrouby se pohybuje s rozdělovačem dohromady. Tento design má požadavek na minimální délku trysky a omezení rozestupů dutin. Jedná se o ekonomický a účinný způsob, jak zabránit úniku mezi horkou tryskou a potrubím. Je vhodný pro systémy s malým počtem dutin.
3. Hrana horké trysky je navržena pružně namísto tuhosti. Elastická hrana poskytuje předzásobení za podmínek chlazení a zabraňuje poškození systému. Při náhodném přehřátí může také absorbovat tepelnou roztažku a rozšířit provozní rozsah na ± 110 ° C.
