V roce 1859 vynalezl pan Simpson první elektrické topné těleso na světě a získal na tento produkt patent. Elektrické topné těleso se skládá z cívky z kovového drátu, která je pancéřována v kovové trubce, a kovová trubka a kovový drát jsou izolovány keramickými izolačními materiály, aby se staly topným tělesem, což je náš známý elektrický ohřívač.
Kvůli nedostatku určitého procesního zařízení v té době nemůže být tento vynález aplikován a neexistuje žádný vhodný odporový drát jako odporový topný materiál a materiálem, který lze použít, je pouze železný drát. Protože je však měrný odpor železného drátu velmi malý, je obtížné vyrobit vysoké napětí a odporový drát vyrobený z drahých kovů je drahý.
Výroba a vývoj topného tělesa začaly nabírat na síle až v roce 1910, kdy již Spojené státy vyrobily slitinu niklu a chrómu, která měla vysokou teplotní odolnost a vysoký odpor, a byly již k dispozici umělé anorganické izolační materiály. Od té doby jsou splněny základní podmínky pro výrobu elektrického topného tělesa.
Skutečný vývoj elektrického ohřívače byl během první světové války, kdy byl hlavní proces vyvinut práškovou metodou a v roce 1918 poskytla United States General Electric Company patent na výrobu (Generalelectric of USA), která se skládá z kovové trubky. V trubici je soustředná poloha spirálového kruhu topného drátu, kolem je práškový izolační materiál.
Ale ani tento přístup se neosvědčil, protože nebyly vhodné stroje ani způsoby výroby. Až do poloviny padesátých let byla v Evropě používaná metoda stále poměrně složitá, což mělo za následek vysoké náklady, a teprve po (Bulten Kanthal) prosazení Spojených států (OAKLEY) byl původní návrh výroby strojů pro americký trh aplikace a popularita jeho elektrického topného tělesa byla propagována po celém světě.
