Existuje několik způsobů vytápění průmyslových skladovacích nádrží. Běžnou metodou je parní ohřev. Ohřívače páry vyžadují kotel, stejně jako ohřívače páry, potrubní ventily a potrubí. Uvnitř nádrže je gril nebo cívka, která se chová jako výměník tepla.
Parní vytápění
Někdy je ve složitějších systémech celý svazek cípů vložen do nádrže. Nízkotlaká nebo střední tlaková pára z kotle se vstřikuje nebo prochází cívkou. Cívka přenáší latentní teplo na kapalinu ve skladovací nádobě.
Další verze takové aplikace vstřikuje páru uvnitř pláště nebo prostoru mezi vnitřní stěnou a vnější stěnou dvoustěnné izolované průmyslové skladovací nádrže. Pára přenáší latentní teplo do akumulační kapaliny a mění se na kondenzát. Kondenzát se pak vrátí do hlavičky návratu páry.
Jednou z nevýhod těchto systémů jsou celkové kapitálové výdaje. Systémy výroby páry jsou drahé, mají vysoké náklady na údržbu a potenciální rizika způsobená poškozením výrobku v důsledku nepředvídaných odstávek.
Pečlivý výpočet diferenčních tlaků je důležitý. Pokud kondenzát směřuje do zpětného hlavičky, měl by být tlak na výměníku tepla ve srovnání s zpětným ohřívačem více ve srovnání s vratným ohřívačem. Pokud je tlak při výměně tepla mírně vyšší nebo roven tlaku vratného záhlaví, kondenzát může zpětně proudit. Výsledkem je výměníkový stánek, což snižuje celkový přenos tepla v důsledku snížení plochy přenosu tepla. Tím se snižuje teplota skladovací kapaliny, což vede k nákladnému rozpadu a údržbě.
Přírubové ohřívače
Ve srovnání se systémy parního vytápění jsou elektrické ponorné ohřívače jednoduché. Přírubové ohřívače jsou instalovány přes stranu nádrže a jsou snadno vyměnitelné. Přírubové elektrické ponorné ohřívače jsou ideální, protože obsahují tlak uvnitř nádrže. Jako takový, existuje nižší riziko úniku do atmosféry.
Elektrické ponorné ohřívače mají mnohem menší ekologickou stopu ve srovnání se systémy parního vytápění. Také elektrické ponorné ohřívače nabízejí širokou škálu rozsahů regulace teploty a nižší náklady životního cyklu.
Cirkulační ohřívače
Cirkulační ponorné ohřívače jsou nejlepší pro nepřímé vytápění. Hlavním hlediskem při výběru elektrických ponorných ohřívačů jsou dostupné napájecí a podpůrné konstrukce (transformátory, rozvodné skříně, kabely a jističe).
Aplikace přímého vytápění, jako jsou elektrické ponorné ohřívače, používají 3 nebo 4 ohřívače strategicky umístěné podél různých bodů ve spodní části nádrže. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby byly používány pouze ohřívače klasifikované pro tuto oblast. Zvažte například, zda vyžadují tělesa odolná proti výbuchu.
Tepelné ohřev kapaliny
Další metodou běžně používanou při nepřímém přenosu tepla je použití tepelných kapalin, jako jsou topné oleje, namísto páry. Díky tomu je systém efektivnější ve srovnání s parními systémy, což vyžaduje menší náročnou údržbu kvůli nedostatku problémů souvisejících s korozí.
Závěr
Elektrické ponorné ohřívače demonstrují flexibilitu a schopnost přenášet více elektrické energie do výrobků ve skladovacích nádržích. Jedná se o dobře zavedenou metodu vytápění skladovacích nádob.
Aplikace přímého vytápění používají přírubový ponorný topný svazek vložený přímo do stran nádrže k ohřevu kapaliny. Aplikace vyžadující nepřímou topnou kapalinu do externího ohřívače s cirkulačními ponornými ohřívači v blízkosti. Odtud může být buď čerpána zpět do akumulační nádrže nebo odeslána přímo do disperzního bodu.
V některých nepřímých aplikacích jsou elektrické ponorné ohřívače postaveny ve stěnách izolované nádrže, což eliminuje potřebu vypouštění nádrže pro opravy nebo údržbu.
Další výhodou elektrických ponorných ohřívačů je, že elektrické vytápění eliminuje potřebu komínů, které monitorují emise, a potřebu monitorování povolení ke kvalitě ovzduší a kotle a každoroční kontroly / recertifikace, která snižuje náklady na životní cyklus, ale také pomáhá organizacím dosáhnout svých cílů udržitelnosti.
